Ostrov Okinawa je jedno z míst modré zóny, kde žije nejvíce stoletých zdravých lidí na světě. Tento ostrov má na kontě nejen nejzdravější populaci, ale také spoustu výborných potravin, které nejen chutnají, ale i podporují zdraví.
Okinawa je tichomořské souostroví, které bylo kdysi známé jako království Ryukyu. Jeho poloha – jižně od většiny japonských ostrovů, zhruba 800 mil jižně od Tokia, 400 mil východně od pobřeží Číny a 300 mil severně od Tchaj-wanu – znamenala, že sloužilo po staletí jako obchodní místo.
"A co aktivuje FOXO3? Kurkuma, řasa kelp, zelený čaj a tofu – všechny čtyři pilíře tradiční okinawské stravy."
Po stovky let byla Okinawa kulinářsky ovlivněna Čínou a její tradiční čínskou medicínou,
která klasifikovala potraviny jako ochlazovací nebo oteplovací. Když Japonsko připojilo Okinawu v roce 1879, japonský kulinářský vliv zesílil. Dnešní kuchyně je vynikající směsí čínských, jihovýchodních asijských a japonských stylů vaření, spolu s její přirozenou tropickou zeleninou a ovocem. Mnoho z těchto regionálních jídel a lahůdek nenajdete nikde jinde.
V polovině 20. století, kdy se vytvářely celoživotní stravovací návyky mladé generace, sestávala strava hlavně z hlíz, zeleniny pěstované v zahradách, tofu a trochy mořských plodů. Asi 60 procent všech kalorií pocházelo z jediného zdroje: fialové odrůdy sladkých brambor známé místně jako beni imo. Proč? Protože tajfuny přelétly ostrov několikrát do roka a vyhladily většinu ostatních plodin. A ušetřily jen úrodu schovanou v zemi. Okinawských sladkých brambor bylo dost a snadno se připravovaly. S česnekovou pažitkou a sezamovým olejem chutnaly výborně.
V průběhu staletí jedli lidé vedle těchto brambor rýži, cukrovou třtinu a mnoho dalších divokých druhů zeleniny, které můžete vidět na asijském trhu. Hořký meloun, některé byliny a koření jako kurkuma jsou důkazem vlivu jižní a jihovýchodní Asie. V 16. století dorazil na ostrov druh částečně divokých prasat a pomalu se šířil; koncem 19. století si většina domácností chovala prase pro vepřové maso, které si našlo cestu do místní kuchyně. Ale jen jako příležitostné slavnostní jídlo.
Za nejzdravější okinawské diety se považuje tofu, které je nabité proteiny a fytonutrienty, a také kurkuma, používaná v čajích a polévkách, která je silným antioxidantem a protirakovinovou zbraní. Navíc všudypřítomné fialové sladké brambory mají vysoký obsah vitamínů B a draslíku a mají vyšší koncentraci antioxidantu antokyaninu (z purpurového pigmentu) než borůvky.
V poslední době se stal předmětem zkoumání FOXO3 neboli „geniální gen“. Pomáhá našim buňkám odstraňovat odpad z těla a snižovat zánět v těle. (Chronický zánět je příčinou každého závažného onemocnění souvisejícího s věkem.) FOXO3 také pomáhá buňkám detekovat poruchu a signalizuje buňce, aby se sama zničila, čímž se snižuje šance na rakovinu.
A co aktivuje FOXO3? Kurkuma, řasa kelp, zelený čaj a tofu – všechny čtyři pilíře tradiční okinawské stravy.
Stejně jako v ostatních „modrých zónách“ jsou zde i další faktory vysvětlující dlouhověkost na Okinawě. Zaprvé slovo „odchod do důchodu“ v rodném dialektu neexistuje. Místo toho mají slovo ikigai neboli „důvod k bytí“. Mít silný smysl života je spojeno s asi osmi lety navíc.
Mezi další příčiny dlouhověkosti patří místní „duch vzájemné pomoci“. Tradiční okinawští rolníci neměli přístup k bankovním půjčkám, takže tvořili skupiny po pěti až osmi lidech a pravidelně se setkávali. Na každém setkání členové rozdělili peníze, podle toho, kdo je nejvíce potřeboval. Například na nákup osiva nebo uhradit zdravotní náklady pro nemocné dítě. I když jsou tato setkání stále populární, nyní už jsou jen společenskou záležitostí a důvodem, aby se místní shromáždili u dobrého jídla. Stále si různě pomáhají a podporují se. Tato prastará tradice pomáhá předcházet osamělosti, která může být pro naše zdraví stejně špatná jako kouření.
Zdroj:
https://www.forksoverknives.com/blue-zones-diet-okinawa-home-to-longest-lived-women-on-earth/#gs.24u2e4