7 věcí, které se stanou, když přestanete jíst maso

Lidé se vzdávají masa a živočišných produktů z mnoha důvodů. Například když chtějí zhubnout, mít více energie, snížit riziko srdečních chorob, snížit počet léků, které užívají… Existuje spousta důvodů! Co dalšího můžete očekávat, když vyzkoušíte nezpracovanou rostlinnou stravu?


Maso na grilu - je to to pravé pro naše zdraví?

1. Snížíte zánět ve vašem těle

Pokud jíte maso, sýr a vysoce zpracované potraviny, je pravděpodobné, že máte zvýšené hladiny zánětu v těle. Zatímco krátkodobý zánět (například po úrazu) je normální a nutný, zánět, který trvá měsíce nebo roky, je velmi nebezpečný. Chronický zánět je kromě jiných stavů spojen s rozvojem aterosklerózy, srdečních záchvatů, mozkových mrtvic, cukrovky a autoimunitních chorob.


"Studie soustavně ukazují, že když lidé přejdou na nezpracovanou rostlinou stravu, jejich hladina cholesterolu v krvi klesne až o 35 %. V mnoha případech je pokles stejný jako u lékové terapie – s mnoha pozitivními vedlejšími účinky!"

Naopak nezpracovaná rostlinná strava je přirozeně protizánětlivá, protože má vysoký obsah vlákniny, antioxidantů a dalších fytonutrientů a mnohem nižší zánětlivé spouštěče, jako je nasycený tuk a endotoxiny (toxiny uvolňované z bakterií běžně vyskytujících se v živočišné stravě). Studie ukázaly, že lidé, kteří přejdou na rostlinnou stravu, mohou dramaticky snížit hladinu C-reaktivního proteinu (CRP), což je indikátor zánětu v těle.

2. Hladina cholesterolu v krvi klesne

Zvýšený cholesterol v krvi je klíčovým rizikovým faktorem srdečních chorob a mozkových mrtvic, dvou předních zabijáků. Nasycený tuk – primárně se vyskytující v mase, drůbeži, sýrech a dalších živočišných produktech je hlavním hnacím motorem zvyšování hladiny cholesterolu v krvi.

Studie soustavně ukazují, že když lidé přejdou na nezpracovanou rostlinou stravu, jejich hladina cholesterolu v krvi klesne až o 35 %. V mnoha případech je pokles stejný jako u lékové terapie – s mnoha pozitivními vedlejšími účinky! Narozdíl od léků, které se sebou naopak přinášejí negativní vedlejší účinky. I lidé, kteří vyžadují léky snižující hladinu cholesterolu, mohou dále snižovat hladinu cholesterolu a riziko kardiovaskulárních chorob jezením nezpracované rostlinné stravy.

Celistvá strava založená na rostlinách snižuje hladinu cholesterolu v krvi, protože má velmi nízký obsah nasycených tuků a obsahuje nulový cholesterol. Navíc rostlinná strava má vysoký obsah vlákniny, což dále snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Ukázalo se také, že sója hraje roli při snižování cholesterolu pro ty, kteří se rozhodnou ji zahrnout do svého jídelníčku.

3. Zlepšíte stav svého mikrobiomu

Bilióny mikroorganismů žijících v našich tělech se souhrnně nazývají mikrobiom. Tyto mikroorganismy jsou stále více považovány za klíčové pro naše celkové zdraví: nejen že nám pomáhají trávit naše jídlo, ale produkují také důležité živiny, trénují náš imunitní systém, zapínají a vypínají geny, udržují zdravou střevní tkáň a pomáhají nás chránit před rakovinou. Studie také prokázaly, že hrají roli v obezitě, cukrovce, ateroskleróze, autoimunitním onemocnění, zánětlivém onemocnění střev a jaterním onemocněním.

Nezpracovaná rostlinná strava pomáhá formovat zdravý střevní mikrobiom. Vláknina v rostlinných potravinách podporuje růst „přátelských“ bakterií v našich vnitřnostech. Na druhé straně strava chudá na vlákninu (mléčné výrobky, vejce a maso) mohou podporovat růst bakterií podporujících onemocnění. Významné studie ukázaly, že když masojedlíci jedí cholin nebo karnitin (vyskytují se v masu, drůbeži, mořských plodech, vejcích a mléčných výrobcích), střevní bakterie vytvářejí látku, která se v naší játrech přeměňuje na toxický produkt zvaný TMAO. TMAO vede ke zhoršení cholesterolových plaků v našich krevních cévách a zvyšuje riziko infarktu a mrtvice.


Změna našich střevních bakteriálních vzorců trvá jen několik dní – výhody rostlinné stravy začínají rychle!

4. Změníte, jak fungují vaše geny

Vědci učinili pozoruhodný objev, kdy faktory životního prostředí a životního stylu mohou zapnout a vypnout geny. Například antioxidanty a další živiny, které jíme v celistvé rostlinné potravě, mohou změnit genovou expresi, aby optimalizovaly způsob, jakým naše buňky opravují poškozenou DNA. Výzkum také ukázal, že změny životního stylu, včetně přechodu na rostlinnou stravu, mohou snížit riziko rakoviny. Zjistilo se dokonce, že rostlinná strava spolu s dalšími změnami životního stylu může prodloužit naše telomery – čepičky na konci našich chromozomů, které pomáhají udržovat naši DNA stabilní. To by mohlo znamenat, že naše buňky a tkáně stárnou pomaleji, protože zkrácené telomery jsou spojovány se stárnutím a dřívější smrtí.

5. Výrazně snížíte své šance na cukrovku 2. typu

Odhaduje se, že 38 procent Američanů má prediabetes – předchůdce diabetu 2. typu. V Čechách na tom bohužel nejsme lépe, je zde evidováno více jak 900 tisíc lidí s diabetem (údaj z roku 2016). Bylo prokázáno, že živočišná bílkovina, zejména červené a zpracované maso, zvyšuje riziko diabetu 2. typu. Omnivorové (tj. všejedlíci) mají dvojnásobné riziko diabetu ve srovnání s vegany, a to i při zohlednění rozdílů v tělesné hmotnosti. V rozsáhlé Studii zdravotních sester a zdravotnických profesionálů se zjistilo, že zvýšení příjmu červeného masa o více než polovinu porce denně bylo spojeno se 48 % zvýšeným rizikem diabetu během 4 let.

Proč maso způsobuje cukrovku 2. typu? Bylo zjištěno několik důvodů: živočišný tuk, heme železo (z masa) a dusičnany v mase poškozují pankreatické buňky, zhoršují zánět, způsobují přírůstek hmotnosti a zhoršují způsob fungování našeho inzulínu.

Výrazně snížíte riziko cukrovky 2. typu tím, že necháte živočišné produkty mimo svůj talíř a budete jíst stravu na bázi celistvých rostlinných potravin. To znamená celozrnné obilniny, luštěniny, ovoce, zeleninu, ořechy a semínka. Taková strava velmi účinně chrání proti cukrovce 2. typu. Čtete to správně: sacharidy vás skutečně chrání před cukrovkou! Rostlinná strava může také zlepšit nebo dokonce zvrátit diabetes, pokud jste již byli diagnostikováni.

6. Dostanete správné množství – a správný typ proteinu

Průměrný masojedlík v USA získává více než 1,5krát více bílkovin za den, než by měl, a to díky živočišné stravě. (V ČR bude toto číslo velmi podobné, a to hlavně díky nezdravým dietám)

Bílkoviny jsou dnes chybně vnímány jako zdroj síly a cesta ke štíhlejšímu tělu. Přebytečný protein je uložen ve formě tuku nebo přeměněn na odpad – to je pak příčinou nárůstu hmotnosti, srdečních chorob, cukrovky, zánětů, rakoviny atd.

Na druhou stranu nás protein, který se nachází v rostlinných potravinách, chrání před mnoha chronickými nemocemi. Není třeba sledovat příjem bílkovin ani používat doplňky stravy, pokud jíte nezpracovanou rostlinnou stravu; pokud uspokojujete vaše každodenní potřeby kalorií, získáte spoustu bílkovin. Nejdéle žijící lidé na Zemi, ti, kteří žijí v „modrých zónách“, získávají z bílkovin přibližně 10 procent kalorií ve srovnání s průměrem USA 15 až 20 procent. I v ČR je toto číslo poměrně vysoké díky dietám založeným na vysokém příjmu masa.

7. Velmi významně se zlepší vaše zdraví a zdraví planety

Živočišné zemědělství je pro planetu velmi ničivé. Je největším přispěvatelem k emisím skleníkových plynů a je hlavní příčinou využití půdy a vody, odlesňování, ničení volně žijících živočichů a vymírání druhů. K produkci pouze jedné libry hovězího masa v USA je zapotřebí asi 2 000 galonů vody. Naše oceány se rychle vyčerpávají z ryb; podle některých odhadů mohou být oceány do roku 2048 bez ryb. Současný potravinový systém, založený na produkci masa a mléčných výrobků, také přispívá ke světovému hladu – většina plodin pěstovaných na celém světě směřuje ke krmení hospodářských zvířat, nikoli ke krmení lidí.

Zvířata chovaná pro potravu jsou vnímajícími bytostmi, které trpí, ať už jsou chována v průmyslových továrnách nebo na farmách označených jako „humánní“. Jíst rostlinnou stravu nám pomáhá vést soucitnější život. Konec konců být zdravý není jen o jídle, které jíme; jde také o naše vědomí – naše vědomí toho, jak naše volby ovlivňují planetu a všechny ty, s nimiž je sdílíme.



Zdroje:

  • https://www.forksoverknives.com/7-things-that-happen-when-you-stop-eating-meat/#gs.1c3qpm

  • 1. Barbaresko, J., Koch, M., Schulze, M., & Nöthlings, U. (2013). Dietary pattern analysis and biomarkers of low-grade inflammation: A systematic literature review. Nutr Rev Nutrition Reviews, 511-527.

  • 2. Barnard, N., Levin, S., & Trapp, C. (2014). Meat Consumption as a Risk Factor for Type 2 Diabetes. Nutrients, 897-910.

  • 3. Bøhn, S., Myhrstad, M., Thoresen, M., Holden, M., Karlsen, A., Tunheim, S., . . . Blomhoff, R. (n.d.). Blood cell gene expression associated with cellular stress defense is modulated by antioxidant-rich food in a randomised controlled clinical trial of male smokers. BMC Medicine BMC Med, 54-54.

  • 4. David, L., Maurice, C., Carmody, R., Gootenberg, D., Button, J., Wolfe, B., . . . Turnbaugh, P. (2013). Diet rapidly and reproducibly alters the human gut microbiome. Nature, 559-563.

  • 5. Dean, E., & Gormsen Hansen, R. (2012). Prescribing Optimal Nutrition and Physical Activity as “First-Line” Interventions for Best Practice Management of Chronic Low-Grade Inflammation Associated with Osteoarthritis: Evidence Synthesis. Arthritis, 2012, 1-28. doi:10.1155/2012/560634

  • 6. Ferdowsian, H., & Barnard, N. (n.d.). Effects of Plant-Based Diets on Plasma Lipids. The American Journal of Cardiology, 947-956.

  • 7. Goldsmith, J., & Sartor, R. (2014). The role of diet on intestinal microbiota metabolism: Downstream impacts on host immune function and health, and therapeutic implications. Journal of Gastroenterology J Gastroenterol, 785-798.

  • 8. Halkjær, J., Olsen, A., Overvad, K., Jakobsen, M. U., Boeing, H., Buijsse, B., … Tjønneland, A. (2010). Intake of total, animal and plant protein and subsequent changes in weight or waist circumference in European men and women: the Diogenes project. Int J Obes Relat Metab Disord, 35(8), 1104-1113. doi:10.1038/ijo.2010.254

  • 9. Huang, T., Yang, B., Zheng, J., Li, G., Wahlqvist, M. L., & Li, D. (2012). Cardiovascular Disease Mortality and Cancer Incidence in Vegetarians: A Meta-Analysis and Systematic Review. Annals of Nutrition and Metabolism, 60(4), 233-240. doi:10.1159/000337301

  • 10. Jenkins, D. (2003). Effects of a Dietary Portfolio of Cholesterol-Lowering Foods vs Lovastatin on Serum Lipids and C-Reactive Protein. JAMA, 502-502.

  • 11. Menke, A., Casagrande, S., Geiss, L., & Cowie, C. (2015). Prevalence of and Trends in Diabetes Among Adults in the United States, 1988-2012. JAMA, 1021-1021.

  • 12. Ornish, D., Magbanua, M., Weidner, G., Weinberg, V., Kemp, C., Green, C., . . . Carroll, P. (2008). Changes in prostate gene expression in men undergoing an intensive nutrition and lifestyle intervention. Proceedings of the National Academy of Sciences, 8369-8374.

  • 13. Ornish, D., Lin, J., Chan, J., Epel, E., Kemp, C., Weidner, G., . . . Blackburn, E. (n.d.). Effect of comprehensive lifestyle changes on telomerase activity and telomere length in men with biopsy-proven low-risk prostate cancer: 5-year follow-up of a descriptive pilot study. The Lancet Oncology, 1112-1120.

  • 14. Tonstad, S., Butler, T., Yan, R., & Fraser, G. (2009). Type of Vegetarian Diet, Body Weight, and Prevalence of Type 2 Diabetes. Diabetes Care, 791-796.

  • 15. Pan, A., Sun, Q., Bernstein, A. M., Manson, J. E., Willett, W. C., & Hu, F. B. (2013). Changes in Red Meat Consumption and Subsequent Risk of Type 2 Diabetes Mellitus. JAMA Internal Medicine, 173(14), 1328. doi:10.1001/jamainternmed.2013.6633

  • 16. Sutliffe, J., Wilson, L., Heer, H., Foster, R., & Carnot, M. (n.d.). C-reactive protein response to a vegan lifestyle intervention. Complementary Therapies in Medicine, 32-37.

  • 17. Tonstad, S., Butler, T., Yan, R., & Fraser, G. (2009). Type of Vegetarian Diet, Body Weight, and Prevalence of Type 2 Diabetes. Diabetes Care, 791-796.

  • 18. Van Nielen, M., Feskens, E. J., Mensink, M., Sluijs, I., Molina, E., Amiano, P., … Wareham, N. J. (2015). Erratum. Dietary Protein Intake and Incidence of Type 2 Diabetes in Europe: The EPIC-InterAct Case-Cohort Study. Diabetes Care 2014;37:1854–1862. Diabetes Care, 38(10), 1992.3-1992. doi:10.2337/dc15-er10b